Challenge Paguera-Mallorca

20.10.2015

Challenge Paguera-MallorcaLoni se uskutečnil první ročník tohoto závodu a hned se zde konalo mistrovství Evropy ve středním triatlonu pod hlavičkou Evropské triatlonove unie. Letos se zde poprvé na start závodu ve středním triatlonu postavil domácí závodník (ano, pochází přímo z Mallorky) Mario Mola, jeden z nejrychlejších běžců závodu v olympijském triatlonu (před třemi týdny zaběhl ve finalovem závodě MS 10 km za 28:59, což je nejrychlejší desítka běžená v triatlonu v historii).K dalším favoritům patřili obhájce prvenství Ital Gulio Molinari, Španěl Marcel Zamora, svěřenec Luboše Bílka Maurice Clavel, Sved Patrik Nielsen a já.
Počasí nádherné podzimní mallorské - jasno, mírný vánek, teplota ráno na startu patnáct a v cíli 20 stupňů, moře komfortních 23.
Start přesně v 9 hodin a na jeden plavecký okruh se startem na jedné pláží a cílem na druhé se vydala necelá třicítka profesionalnich závodníků. Po 24 minutách vylezala vpředu skupina všech favoritů s několika dalšími závodníky. Během delšího průběhu do depa ukázal své běžecké kvality Mola a opanoval čelo závodu. Přidal se k němu jeho krajan Lopez, který i bez použití neopren vylezl v první skupině a díky rychlému depu vyjížděl na kolo společně s Molou. Až to vypadalo, jestli náhodou nejsou ti dva domluveni na nějaké spolupráci. Já naskakoval na kolo s menší ztrátou jako čtvrtý.

Cyklistika na Mallorce je ve dvou okruzích, v každém převýšení 450m, první část je kopcovitá a technicky náročná, druhá je po rovině a rychlou jízdu komplikuje nespočet kruhových objezdů nebo neukázněnými turistů v letoviscích Palmanova nebo Santa Ponca. Po cca 3 km jízdy na kole mě předjíždí Molinari a po chvíli Clavel. Bohužel v té době ještě nejsem ve svém tempu a po chvíli začínám na oba závodníky ztrácet. Těsně před první obrátkou na 15.km za vesnici Calvia jsem zezadu dojet cca 5ti člennou skupinou a zjišťují stav na čele závodu - tam letí jak raketa Mola, za ním s menší ztrátou je už Molinari, s další ztrátou jede dvojice Clavel-Heemeryck. Naše skupina má na Molu už přes dvě minuty a na dvojici před sebou necelou minutu. Po sjezdu z vnitrozemí k přímořským letoviskum se už rozjíždím a  na tempu pracují i Zamora a Nilesen. Při průjezdu do druhého okruhu máme na Molinariho necelé 4 minuty. 

Druhý okruh už je o něco zajímavější - na obrátce za Calvii na 60.km zjišťují, že Molinari svůj náskok už nezvyšuje, na 70.km stojí na krajnici po defektu Mola, 5km před cílem dojíždíme Heemerycka a při závěrečném sjezdu na posledním kilometru se o" vzůšo" postarám já sám - úzká silnice s prudkou levotočivou zatáčkou, svodidla jsou z dřevěných kulatin, za  kterými rostou velké keře, takže není vidět pořádně do zatáčky. Ale z prvního okruhu vím, že je potřeba do zatáčky pořádně brzdit. Těsně před horizontem nastupuje Zamora a střídá mě ve vedení, do zatáčky tak najíždím druhý za ním, ale mezi námi jede ještě motorka. Bohužel těsně před námi padá jeden hobik, který jede svůj první okruh a zajede i s kolem pod dřevěné svodidlo. Motorka mu jede pomoci, ale bohužel se řidič nepodívá do zrcátka. I kdyz mačkám brzdy o sto šest a jdu do smyku, neni čas objet motorku zleva. Ta pomalu zastavuje vpravo hned vedle svodidla. Já tak "zastavují" zaseknutý mezi svodidlo a motorku stojící přitom  pouze na přednim kole hlavou směrem k zemí. Duchapřítomny fotograf sedící na motorce mě chytne za rameno, abych nepřepadl dopředu úplně. Pro ostatní závodníky ze skupiny, kteří vjeli do zatáčky za mnou, to musel být zajímavý pohled, když viděli Ospaleho stát na přednim kole zapíchnuteho mezi motorku a svodidlo:) Po pár vteřinách mě fotograf zatlačil zpět, abych i zadní kolo měl na silnici a motorkář popojel doleva, abych mohl pokračovat v jízdě. Takže aniž bych vycvaknul nohu z pedálu nebo spadl z kola, mám na levém lytku silniční lišej. Nebo spíš dřevěný lišej:)))
Při dojezdu do depa na konci skupiny jsem si všiml, že depo právě opouští Clavel, ale nějak kulhá (po závodě mi řekl, že i on na kole spadl a to pořádně už na 15.km, ale jel dál, protože to šlo, běžet už však ne). Ztráta na vedoucího Molinariho byla něco přes 4 minuty,což bylo sice více než při mém vítězství na ME v Rimini v květnu (tam jsem měl necelých dvě minuty), ale rozhodně méně než na konci srpna při Challenge Walchsee-Kaiserwinkel (tam jsem měl minut 15). Molinariho nejrychlejší cyklistický čas dne byl 2:13:10, můj čas 2:17:54. 

Běh po Paguere je dost náročný - levá, prává zatáčka a dost jich je pravoúhlých,  občas schody a kopce, ať už delší z centra po hlavní ven z města nebo prudké krátké při vyběhu od promenady u pláže na hlavní ulici, která je navíc z kostek. Celkem 4 okruhy. Z počátku z náší skupiny běží velmi dobře mladý Heemeryck - z kopce mu to jde lépe než mě, do kopce zase mě, takže se dost střídáme. Z jeho běhu však brzy vypozoruji, že tu vpředu dlouho nebude - pokaždé, když jde přede mě, se hned otáčí, zda už mě urval. V každé zatáčce se dívá dál za nás, jak jsou na tom ostatní. Zkrátka zbytečně plýtvá energii, místo aby se soustředil na svůj výkon. Za námi se s odstupem drží Španěl Fidalgo, který jel celou cyklistiku ve skupině jako poslední. Za ním pak Zamora. 
Už během prvního okruhu stahujeme z Molinariho náskoku více jak minutu. V polovině druhého nechávam samotného Heemerycka na třetim místě a jdu do Molinariho sám. Toho předbíhám na 12.km zrovna v době, kdy má velkou krizi a skoro jde (klobouk dolů před ním, když nakonec dokočíi na 7. místě, skoro 6 minut za mnou). V tu chvíli už někteří v euforii oslavují moje vítězství. A proč ne, když před závodníky za mnou, kteří přijeli se mnou ve skupině po kole, mám náskok. Na druhého Fidalga 50" a třetího Zamoru 75". Ale i na mě trošku přišla krize a při posledním stoupání na obrátku, 3km před cílem, se musím hodně soustředit na techniku běhu, abych zbytečně moc nezpomalil. 
Při sbíhání dolů se mi v davu hobiku ztrácí druhý Fidalgo a pozorují až třetího Zamoru, vedle kterého stojí doprovod na kole s označením "druhy muž". Tak si říkám, že Fidalgo taky odpadl a už je to v pohodě. Na posledním kilometru dostávám zprávu, že druhý za mnou je 30". Stále v pohodě. Ale 250 metrů před cílem míjím skupinku domácích fanoušků a ti mi gratuluji k vítězstvi. Hned, jak kolem nich proběhnu, vybuchnou v ohromné fandění a když se otočím, vidím za sebou sprintovat Fidalga. I já tak musím zrychlit. Naštěstí náskok je, takže mohu cilovou pásku přetnout s vlajkou v ruce:) Fidalgo dobíhá 15" za mnou, třetí Zamora má ztrátu 70". Nejrychlejší běžecký výkon dne je 1:16:58 a je napsán shodně u dvou prvních závodníků v cili.

Challenge Paguera-Mallorca je za mnou. Teď pořádně odpočívat, vylízat rány (píchanec od včely, který jsem dostal do břicha na začátku kola, nebudu citit už zítra, silniční lišej ještě pár dnů ano), protože v neděli 25. října je čeká Challenge Sardinia.