Macca se mi svěřil, že když viděl na startovce mé jméno, jeho taktika byla – ujet mi na kole, jinak budu na běhu zlobit. Andreas Realert zase při transportu z letiště řekl pořadatelům, že budu na bedně… já jsem v dobrý výsledek jen doufal…a pořadatelé, když jsem vyběhl z druhého depa s Maccou, mě nazvali mladíkem z Čech:) 1,9-90-21,1km – můj první poloviční Ironman – taktika před závodem – snažit se být v popředí od startu pokud možno až do cíle. Soupeři na startu silní (McCormack, A. Realert, D. Bockel, M. Vanhoenhaker a dalších cca 30 profíků), tratě – plavaní ve dvou jezerech s 200metrovým přeběhem, v cyklistické části tři kopce o délce cca 3km, 8km, 2km a běh ve dvou okruzích podél řeky. Počasí zn. ideál – 16-18 stupňů, zataženo, skoro bezvětří, na vzdálené části cyklistického okruhu těsně po dešti. Svou taktiku (být v popředí) jsem proměnil ve skutečnost a můžu tak popsat dění na špici závodu:)
Ze začátku plavání jsem se chvíli hledal, ale nakonec se našel a po 900 metrech v prvním jezeře jsem vylézal na 5. místě v patách Maccovi. Před námi měla tříčlenná skupina cca 20 sekundový náskok. Během přeběhu do druhého jezera jsme doběhli třetího a po pár metrech plavání ve druhém jezeře jsem šel na špici naší skupiny a tam setrval až do výlezu. Kuttor a Bockel měli náskok cca 30 sekund. Depa při delších tratích, která jsou trošku odlišná od krátkých triatlonů, nemám ještě tak nacvičená jako ostatní závodníci, takže na kolo jsem naskakoval poslední ze skupinky Macca, Realert, Vanhoenacker, Djurback. Prvních 20km cyklistiky jsme prolítli po dálnici průměrem cca 50km/h a při nájezdu do prvního kopce byla situace následující: Bockel si stále udržoval náskok, za ním jela skupinka Vanhoenacker, Macca, já a Djurback. Kopce mi jdou, takže jsem šel dopředu a na vrcholku jsem Bockela stáhl na cca 15 sekund. Ve sjezdu mezi vinicemi jsem jel opatrně a trošku tak i brzdil závodníky za mnou, protože mě neměli na úzké silnici plné zatáček jak předjet (nebo nechtěli:) ) , ale pod kopcem měl Bockel opět náskok jako před kopcem. Následovalo 30km podél Dunaje, během níž se Macca rozčiloval na rozhodčí, že hlídá nás čtyři a Bockel vepředu hákuje vedoucí doprovodné vozidlo (je pravda, že určitě nejel 200metrů před prvním závodníkem…). Ale na 50. km jsme ho dojeli a Macca svěsil nohy. Já si to uvědomil, až když jsem ho i Bockela předjel a všichni jeli v poklidu za mnou. Tak jsem taky zpomalil, 10km jsme tak jeli volněji, než přišel 8km dlouhý kopec - první půlka se dala jet na velkou placku, ke konci tam však měli všichni nejlehčí převod až na Vonhoenackera, který se pokusil o nástup. Na kopci za ním visel Macca a já. Při sjezdu nás dojel i Bockel a když zvolnil i Vanhoenacker, dojel nás i Djurback. 15km před cílem, v posledním stoupání se Vanhoenackerovi nástup podařil a ujel. Macca mě i Bockela nabádal, abychom se „prostřídali“ a náskok stáhli, ale já jsem za Maccou chtěl šetřit síly a stejně asi tak Bockel. Djurback už s námi v tu chvíli nejel. Do depa tak naše trojice dojela cca 50 sekund za vedoucím mužem. Během prvního běžeckého kilometru jsme s Maccou vytvořili dvojici, která stíhala vedoucího závodníkia, kterého jsme měli na dohled. Bok po boku jsme ho doběhli na cca 6.km, předběhli ho a začali tak bojovat o 1.místo. Na 7.km jsme prohodili první slova :)
Macca se mě zeptal, zda je to můj první HalfIronman a že věděl, že budu při závodě těžkým soupeřem. Já se ho zase zeptal, kdo nás může zezadu ze soupeřů doběhnout. Když řekl, že jedině Realert, byl jsem rád, že pokud vydržím dané tempo, budu na bedně!!! GPS Garmin pípla každý kilometr, tak jsem Maccovi hlásil mezičasy. To jsme drželi průměr těsně pod 3:20/km, tak jsme byli oba spokojení:) Po prvním okruhu, kdy se obíhala celá běžecká dráha jsme si zkontrolovali náskok před ostatními a Realert, v tu dobu ještě 4., měl stejný odstup jako při výběhu z depa, což mělo za následek, že náš průměr spadl na 3:25/km. Na cca 16.km se Macca zařadil za mě , od českých a slovenských fandů jsem věděl, že se podle výrazu trápí. Na 18.km jsem trošku přidal a jelikož Macca na mé zrychlení nereagoval, šel jsem do toho naplno – v HalfIronmanským měřítku :) Z 3:25/km jsem zrychlil na 3:17/km a tepy se zvýšili ze 160 na 167 :)
V cíli svého prvního Ironmana 70.3 jsem se tak objevil 3:46,02 po startu s náskokem jedné minuty před druhým McCormackem a minuty a půl třetím Realertem a vyjel si tak slot na Ironman 70.3 World Championship!!!

P.S. Omlouvám se za delší článek, ale když se uspěje, tak je vždy nálada a i o čem psát:) Navíc jak vyplnit čas čekáním při alokaci slotů a vyhlašování všech age groups:)

P.S.S. Pro výsledkové puntičkáře : běžecká trať měla přesně 20,5km.

P.S.S.S. Děkuji všem za pěkné sms:) zpět>>