10.místo a splnění mého cíle být v Top ten.

A trocha rekapitulace:
1997 Vuokatii (FIN) – DNF, 1998 Velden (AUT) – 23., 1999 Madeira (POR) – 33., 2000 Stein (NED) – 7., 2001 Karlovy Vary (CZE) – 1., 2002 Györ (HUN) – 2., 2003 Karlovy Vary (CZE) – 2., 2004 Valencia (ESP) – 12., 2005 Lausanne (SUI) – DNF, 2006 Autun (FRA) – 38., 2007 Kobenhagen (DEN) – 8., 2008 Lisboa (POR) – DNF, 2009 Holten (NED) – 15.
To jsou moje umístění na Mistrovství Evropy v kategorie Elite. A proč právě rekapitulace na začátku reportáže z té letošní? Co když to byla moje poslední Evropa na krátkých tratích??? I tak se na to musím dívat při pohledu na vývoj olympijského triatlonu a svou výkonnost…
Ale zpět k té letošní – za dobu, co triatlon dělám, už vím, co a jak a tak jsem rád, že mi svaz splnil mé přání a do dějiště ME jsem dorazil v pátek (ostatní čeští reprezentanti přicestovali ve čtvrtek) i za cenu mé nepřítomnosti na brífínku. Při mé plavecké výkonnosti je jedno jestli se mlátím s ostatními na kraji nebo uprostřed mola:) A tak mě bylo jedno, že na startovní molo jsem si šel „vybrat“ post až jako třetí odzadu. Aspoň jsem tím shodil nervozitu z nejlepšího plavce Richarda Vargy, který spolu s Palem Šimkem stáli až za mnou, protože brífink nestihli o 15minut. Tak jsem na konci 60ti členné řady nervózních atletů Richardovi vysvětlil, že s jeho plaveckou výkonností je jedno, kde stojí, že vždy vyplave první a navíc máme výhodu – zatímco ostatní už budou nervózně přešlapovat na startovním molu a čekat na oznámeni „Take your marks“, my jsme v klidu a můžeme se protahovat, protože vidíme, kolik lidí ještě před námi stojí:))) Jojo, plavání jsem si užil na pohodu, sice mi chvíli vadilo, že se po startu boxuji s Palem, který skákal do vody vedle mě, ale pak jsem zapadl někam doprostřed balíku a plaval s cílem co nejvíce ušetřit sil na další disciplíny. Po prvním přeběhu mola v polovině plavání jsem nic závažného nezjistil, ale při druhém, kdy jsem se podíval za sebe a zjistil,že za mnou už moc závodníků není, jsem pochopil, proč se mi plavalo tak lehce –plaval jsem volně:) Od Richarda jsem dostal minutu a lezl z vody 44. Ale čekalo mě kolo a v tom jsem se letos hodně zlepšil – můj cyklistický trenér, pan Novák, mi po mém posledním společném tréninku ve středu před závodem řekl, že už mi profesně dát víc nemůže – já mu ale nevěřím, ještě mám kam růst:)))
Během chvíle jsem dojel v té době třetí balík, ve kterém jeli i Krňoš a Přéma a v druhém okruhu v menším stoupání jsem si sám dojel hlavní skupinu. I když to už bylo jasné, že se třetí balík za chvíli dotáhne na ten druhý. Na špici závodu v té době jelo 5ti členná skupinka: bratří Brownlee, Javier Gomez, Alesandro Fabian a nejlepší plavec Richard Varga. Následující okruhy byly převážně stejné – náskok skupinky, z které odpadl Rišo, se pohyboval mezi 40 a 55 vteřinami. To podle toho jak moc v technických pasážích hlavní balík brzdili Brit Graves či Španěl Godoy – týmová taktika především Britů fungovala na výbornou. V jednu chvíli jsem se s Přémou a dvěma dalšími závodníky rozhodl k úniku, ale vydrželo nám to okruh a pak nás hlavní balík opět pohltil. V posledních okruzích ztráta narostla na více jak minutu a bylo jasné, že o titul si to rozdají Alistar a Javier. V depu jsem se snažil nezdržet moc dlouho, ale později se ukázalo, že to nebylo dobré rozhodnutí – helmu jsem totiž jen tak hodil směrem k boxu u mého stojanu, aniž bych si zkontroloval, zda přistála v něm. Na začátku běhu se z našeho balíku zformovala vepředu skupina silných běžců – Hauss, Clarke, Vidal, Freeman, Hug, kterým jsem nestačil. Nestíhal jsem ani tempo Silvi a Brukhankova, kteří mě během prvního okruhu předbíhali. Na začátku druhého okruhu jsem si všiml mého startovního čísla u penalty boxu- Na opačném konci běžecké tratě jsem se informoval u Jirky, zda to skutečně znamená, že se tam musím 15 sekund zastavit. Když mi to potvrdi,l zrychlil jsem a skoro se dotáhl na skupinu běžců přede mnou. Cílem bylo, aby mě během 15 sekund, kdy jsem stál v penalty boxu (po závodě jsem zjistil, že to bylo za tu helmu, kterou jsem nedal do boxu), předběhlo co nejméně závodníků. A cíl se povedl, přede mě se dostali jen dva a toho jednoho jsem za chvíli opět přeběhl. V posledním okruhu jsem ještě předběhl Reto Huga, ale na lepší než 10. místo to dnes nestačilo. I přesto jsem spokojen a letošní své starty na olympijských tratích s povoleným hákem ukončuji s bilancí 2. (EP Senec) a 10. (ME) místa.
V další části sezóny mě totiž čekají jen „hákové sprinty“ nebo bezhákové olympijské nebo střední. zpět>>