Life Time Fitness Triathlon v Minneapolis byl druhym zavodem ze sesti serie Race To The Toyota Cup.
Zavod v Minneapolis je situovan do vhodne lokality jezera Nokomis a na breh reky Missisippi, takze za celych 9 rocniku se trat nemenila. Plavani v jednom okruhu v jezere, cyklistika kolem jezera, po brezich Missisippi a kolem jezera Harriet po uzkych ne prilis kvalitnich cestach se zvlnenym profilem a beh ve dvou okruzich kolem Lake Nokomis po stezce pro cyklisty. Na start letosniho rocniku se postavilo 14 profesionalu. Ve vysledcich je pouze u meho jmena jine misto pobytu nez USA. To proto, ze i Australan Craig Alexander a Novozelandan Clarke Ellice bydli v Boulderu v Coloradu.
Na techto zavodech se mi libi to, ze "maso" ve vode trva jen par desitek metru po startu a pak se vetsinou plave v jednom hadu, ktery se postupem casu trha. Takze jeste na prvni bojku (cca 500m) jsem byl v kontaktu s vedoucim zavodnikem na 6. pozici. Pri plavani na dalsi boji (cca 1000m) se vsak had pred zavodnikem prede mnou roztrhl. Ale nemel jsem na to, abych ztratu na poslednich 500 metrech stahl. Spis naopak jeste narostla a z vody jsem tak vylezal v patach Craigovi Alexandrovi 7. se ztratou cca 30 sekund na prvniho. Behem prvnich 5ti kilometru kolem jezera jsem s Craigem utvoril stihaci duo, predjeli jednoho zavodnika a na patem kilometru byla nase ztrata cca 20 sekund. Potom, kdyz se jelo po uzsi ulici a my se s Craigem stridali, kdo pojede z nas prvni jsem vymetl par asfaltovych zaplat, ktere mistni silnicari den pred zavodem delali, abychom meli peknou cestu, jsem zjistil, ze nemam v kosiku bidon...po nekolika kilometrech ke me dojel rozhodci a naridil mi slezt z kola, protoze mam minutovou penalizaci. Projizdejici Craig na nej zarval par nadavek, protoze vedel, ze bude v pronasledovani tri zavodniku vepredu sam.
Po pocatecnim rozhorceni a snaze ukecat to, jsem zjistil, ze nemam sanci a jedine, co mi zbyva se uklidnit, odpocinout si a po te, co me predjela vetsina zavodniku a vyprsela minuta od okamziku, kdy jsem zastavil, jsem opet nasedl na kolo a snazil se jet co mozna nejrychleji, ale s vedomim, ze me ceka jeste beh. Predjel jsem dva zavodniky a nechal je za sebou a na 25.km dojel dvojici Ellice, Bennett, s kterou uz jsem zustal az do depa. V nem rychle prepocital kola a zjistil, ze vybiham na 9. miste. Bennetta jsem nechal za sebou kratce po vybehu, za to Ellice se me drzel cele dva kilometry. Dokonce to chvilemi vypadalo, ze me nechce nechat pustit dopredu. Ale nejrychlejsim bezeckym casem dne (31:48) jsem se postupne posunoval poradim vys a vys az z toho bylo opet ctrvte misto stejne jako v roce 2006. Tehdy jsem byl velmi spokojen, dnes jsem byl velmi rozcilen.
V cili jsem jeste podebatoval s hlavnim rozhodcim o tom, ze by mohly svoje slavne "rules" trosku predelat - je prece rozdil mezi minutovou penalizaci za to, kdyz nekdo draftuje a za to, kdyz nekomu neumyslen vypadne bidon z kosiku (nevite o nejakem, z ktereho nic nevypadne? Nebo asi pojedu za tyden v NY bez bidonu - pry jsou tam silnice horsi nez tady:))
Vitez dnesniho zavodu a prubezny leader serie Matty Reed mi na dopingovce rekl, ze i jemu se to stejne co dnes me stalo pred tremi lety. Tak to vypada, ze jdu v jeho stopach - letos bidon, loni v Dallasu jsem pichl stejne jako on tam rok pred tim. Doufam, ze brzy slapnu i do tech jeho viteznych stop:))) zpět>>