Tratě závodů se oproti loňskému roku, kdy jsem zde byl 3., nezměnili (když nepočítám posunutí druhého depa v dowtownu o 2 bloky) – start na Venice Beach, cyklistika po Venice Blvd., Fairfax Ave a Olympic Drive do dowtownu s tím, že po Olympic Dr. se jede dvakrát tam a zpět, běh ve dvou okruzích po Grand Ave, který je okořeněný prudkým kopcem pod Walt Disney Concert Hall, s cílem před L.A.Live.
Teplota vody 68,9F (hranice pro povolení neoprenu pro kategorii PRO je 68F) – na tuto zprávu hlavního rozhodčího v depu, hodinu před startem závodu, někteří závodníci reagovali tím, že se musel na ten teploměr vyčůrat:) Podle měření některých hobíků měla voda 63F a je pravda, že ke konci plavání jsem cítil trošku chlad…Vlny naštěstí jako loni nebyly, i když tu a tam se zvedla sedmá vlna do větších rozměrů. Start v 07:15, zataženo a teplota vzduchu kolem 18stupňů. Při plavání se vepředu utvořila 12 členná skupina, která se držela pohromadě až na poslední bójku. O tempo se starali Javier Gomez a Cameron Dye. Já se držel na zádních místech skupiny. Při plavání od poslední bójky kolmo na břeh se mi stala osudnou jedna sedmá vlna, která byla opravdu „huge“. Úplně jsem zapomněl, že by nějaká taková mohla přijít a plaval ke břehu. Pak se zatmělo, já udělal pod vodou kotoul a když jsem se po několika sekundách dostal nad hladinu,abych se s radostí nadýchl, žádnou skupinu plavců jsem neviděl – byl jsem směrem od břehu. Trošku otřesen z prožité situace – pod vodou by do smíchu nebylo – jsem se vypotácel z vody na 12.místě se ztrátou 30 sec na Javiera. Nejvíce na této vlně vydělal Andrew Starykowicz, který byl na posledním místě ve skupině a díky perfektnímu bodysurfingu vylezl z vody jako pátý (15sec přede mnou). Na kolo jsem naskakoval zároveň s Gregem Bennettem, kterého vlna taky pěkně semlela. Bohužel jsem s ním vydržel držet krok pouze po Venice Blvd., tj. cca 10km. Pak se mi začal vzdalovat a já držel osmou pozici. Před námi jezdila dvojice Javier aMatt Reed, na které jsem ztrácel cca 30 sekund. Vepředu zatím úřadoval Andrew Starykowicz a výborně jel na kole i Bevan Docherty, který držel 3.pozici. Greg Bennett se na 25.km přehnal přes dvojici Javier-Matt. Já v posledních deseti kilometrech stáhl jejich náskok o pár vteřinek. V druhém depu však asi odpočivali či co, protože za ním byla má ztráta na ně minimální (8sec na Javiera, resp. 4sec na Matta). Během prvních metrů jsem se tak posunul na 7.místo a celý první kilometr se držel pár sekund za Javierem (po závodě přiznal, že není zvyklý jezdit na časovkářském kole 40km a za svý a že mu trvalo, než se rozběhl).Pak se však k mé smůle rozběhl, kdežto já běžel dál své tempo. To sice stačilo na předběhnutí Leto Kylea a Camerona, ale lepší než 5.místo jsem svým třetím nejrychlejším během dne nevydřel. Na první místo se v běhu posunul Bevan Docherty. Javier Gomez ani nejrychlejším během jeho náskok z cyklistiky nesmazal. Třetí skončil překvapivě Andrew a měl z toho v cíli velkou radost. Díky dnešnímu výsledku, jsem se posunul na první místo v průběžném pořadí Race To The Toyota Cup.Na něm mám náskok 2000bodů na druhého Davida Thompsona, který dnes nestartoval. Třetí Matt Reed, obhájce titulu, na mě ztrácí 6000bodů. Finálový závod je na programu v neděli v Dallasu. Boj o Toyotu Prius je však otevřen – ve finále se rozdává dvojnásobný počet bodů a do celkového pořadí se počítají čtyři závody ze šesti, takže se pravděpodobně každému z nás vymaže nejhorší umístění. Když tedy vezmu, že všichni v Dallasu získáme nejvíc bodů z dosavadních našich umístění, je lepší porovnávat pouze tři nejlepší výsledky. To se pak o vedoucí místo dělím s Davidem (plus pro mě je, že mě na žádném závodě neporazil), třetí Matt na nás ztrácí 4000bodů. Nezbývá mi tedy, než v průběhu čtyř dnů, které strávím tady v LA, poctivě potrénovat, aby se průběžné pořadí změnilo v konečné:)
zpět>>
