Moje myšlenky: Co jsou všichni tak nervózní? Vždyť si tady dnes jen společně zaplaveme v oceánu, projedeme se na kole po místních silnicích a zaběháme si. Bude pěkně, slunečno – trošku se opálíme.
Realita (400m po startu): Závodníci plavou po jednom, maximálně po dvou vedle sebe v jednom hadu.
Moje myšlenky: Co to je za blbce vedle mě? Celý oceán pro nás a on mě musí při každém druhém úderů bouchnout do hlavy. Je zbytečný tady bojovat, když má být první disciplína na pohodu, ne?
Realita (po obrátkách): Vepředu cca 7 závodníků, za nimi díra.
Moje myšlenky: Tak já mu uplavu a on je tu zase. Ten stejnej a zase se zastaví vedle mě a mydlí to do mě.
Realita (transition area): Vedoucí sedmi členná skupina probíhá bez problémů depem a naskakuje na kola.
Moje myšlenky: Jo paráda, jsem vepředu a ani to nebolelo. Teď si jen z řady igelitek vzít tu správnou…37…mám ji. I když je sucho, tak si dávej pozor, ať neuklouzneš! Vysvlíknout neopren, nasadit brejle, helmu, číslo a můžeme vyjet na rychlou projížďku na kole.
Realita(5.km kola): Vepředu 3 závodníci. F.Ospalý na 4. pozici cca 100m za nimi a následují další tři borci.
Moje myšlenky: Kdo to je vepředu v dresu K-Swiss? Podle bílého Treku by to mohl být Michael. Ale toho jsem předplaval hned po startu a za mnou ve skupině nejede. No tak do toho šlápni a podívej se, ne?!
Realita (o minutu později): Tempo vedoucí skupiny udává Leto, za ním Ospalý.
Moje myšlenky: Startovní číslo 45. Tak to je v poho. Michael tu není, tak jedeme pánové, ne? Kyle je vynikající cyklista. Průměrná rychlost kolísá mezi hodnotou 40 a 44km/h. Tak to je dobrý, střídat na špici ho nemusím.
Realita (20.km): Na první obrátce vede Ospalý, následován 6ti závodníky. Druhá skupina s Michaelem Realertem ztrácí 1minutu.
Moje myšlenky: Pár kilometrů před obrátkou jsem najel na první pozici, abych měl dostatečný přehled. A taky, aby Michael viděl, že se nevezu vzadu, ale tahám špici. Přesně na kuželu se dívám na stopky, počítám kolik nás je a kdo a povzbuzuju ostatní, ať se neflákáme a střídáme. Druhou skupinu s Michaelem na druhé pozici míjíme cca 30 sekund po obrátce. No paráda, to jsem ani nečekal, že budu mít na začátku kola na Michaela náskok.
Realita (25.-35.km): Situace na trati je neměnná.
Moje myšlenky: Tachometr ukazuje těsně pod 45km/h. Doufám, že se v druhé skupině pořádně zapotí, než nás dojedu. Předjíždí mě moped s párem náhradních kol – ne díky to dnes nehodlám potřebovat. Galdy s tmelem uvnitř mám v perfektním stavu!!!
Realita (40.km): Druhá obrátka a vepředu je pole cca 20 závodníků se všemi favority.
Moje myšlenky: Tak jsme se snažili (tedy jen tři jsme se prostřídali na špici), ale už jsme všichni pohromadě. Teď ušetřit co nejvíce sil na běh. Takže pánové, prosím vás, mě předjeďte, ať nemusím jet tak moc vepředu. Průměrná rychlost necelých 43km/h – člověku ani nepřijde, že jede tak rychle.
Realita (50.km): Od 40.km vůbec žádná změna v pořadí.
Moje myšlenky: Tak na cestě zpátky jsme zrychlili o cca 3-4km/h a nejčastější cifry na komputery jsou 47 a 48. Ale stále jsem třetí. No ale jezdí tady pěkná auta, kolem nás – černý jaguár, kterej je černej celej (od skel, přes světla až po kola), a červený Porsche Carrera (starej krásnej model), a nádhernej Mercedes E Klasse. „Ahoj“ – z kabrioletu BMW na mě mává nějaký chlapík:)
Realita (60.km): Pořadí na čele závodu se začíná měnit, rychlost první skupiny vzrůstá.
Moje myšlenky: No je vidět, že se blíží cyklistická prémie, většina závodníků se dere dopředu. Aspoň si více odpočinu a schovám v druhé půlce skupiny. Michaela mám přímo za zády. Tak se musím pořádně protáhnout, jet chvíli ze sedla, aby viděl, že se tady vyloženě nudím a čekám na běh.
Realita (70km): Cyklistická prémie na mostě a pohromadě stále dvaceti členná skupina.
Moje myšlenky: Tak v široké zatáčce před námi si spočítám kolik nás je – jedu 13. a za mnou cca 7 lidí. Michael je přímo přede mnou. Tak takhle dojedem do depa, ne?
Realita (následujících 8km): Vepředu ujíždí Gambles, Micheal Realert se posouvá na druhé místo a za ním cca 10 závodníků.
Moje myšlenky: Michael předjel Mattyho Reeda. Ne, nemusím být přímo za ním. Stačí ho mít na dohled. Zůstanu, kde jsem. Vidím, jak Michael jede neustále vlevo, tzn. že předjíždí další závodníky. Nezbývá než vyjet doleva a podívat se, kde přesně je – hej, co tam vepředu děláte?!!! Vždyť je před váma díra a Michael je s několika borcama ujetej!!! No tak na jeden zátah po levé straně vyhrazeného pruhu předjíždím 5 lidí, do mírného kopce jdu ze sedla…slyším povzbuzování našich hostitelů, protože jsme blízko našeho homestay. A zrovna, když musím zabrat. To budou fotky s grimasou…a celé kolo bylo fajn. Poslední pravoúhlá zatáčka na Gulf to Bay a už je to v poho, jsem za Sudriem, 6. ve skupině, kterou táhne Michael. Za mnou díra.
Realita (85.km): Gambles, 1:20 ztrácí Michael Realert a za ním cca 10 závodníků.
Moje myšlenky: Ze zadu nás ještě dojel Matt Reed s pár závodníkama, ale kromě něho se dopředu nikdo nehrne, tak můžu zůstat na své pozici. Sice je Michael o pár desítek metrů přede mnou, ale nebudu se tady zbytečně ždímat, abych vybíhal s depa s ním. Já si ho doběhnu!
Realita (Transition Area): Po vedoucím Gamblesovi, přivádí skupinu do depa Michael Realert. Při seskakování z kola padá Sudrie přes řidítka. Z depa vybíhá druhý Michael Realert, následován Filipem Ospalým.
Moje myšlenky: Při tomto závodě můžu v depu jen ztratit, takže opatrně. Chudák Sylvain – poroučí se na zem přes řidítka přímo přede mnou. Kde je nějaký dobrovolník, který mi vezme kolo? Aááá tady. Díky. Rychle moje taška s číslem 37. Ano mám tu správnou, helmu z hlavy a čepici na hlavu ještě než doběhnu do stanu. Hele proč je v tom stanu mokro? Všude venku suchý koberec a ve stanu mokrý asfalt. No nepoběžím, jako všichni až na konec stanu. Hned na jeho začátku si nazouvám boty a probíhám stanem kolem všech a vybíhám za Michaelem. Rychlý depa z krátkých závodů jsou výhoda:)
Realita (2.km běhu): 1. Gambles, 2. Realert a Ospalý -1:07
Moje myšlenky: Tak už jsem s tebou, Favorite. Gamblese za chvíli doběhneme, to nebude problém. Poběžíme vedle sebe, jako jsem běžel v Poltenu s Maccou nebo za sebou jako na krátkém závodě?
Realita (3.km na mostě). 1.Gambles 2.Ospalý – 0:50 3. Realert – 0:54
Moje myšlenky: Hm asi poběžíme za sebou a každý za své, když se mnou Michaeli neběžíš. Ale já jsem v pohodě, tepy slušné, průměr na kilometr ještě lepší. No nic, poběžím sám.
Realita (1.obrátka,cca 6.km): 1.Gambles 2.Ospalý – 12sec 3.Realert -16sec
Moje myšlenky: Gamblese za chvíli doženu, to je jasný. Michael je za mnou pár kroků, tak asi zase poběžíme spolu. Za ním už jsou větší rozestupy. To je více než příjemné.
Realita (8.km běhu): Pod mostem nastupuje Michael Realert, Filip Ospalý ztrácí, Joe Gambles už je s větším odstupem 3.
Moje myšlenky: To už chceš nastupovat teď, Michaeli? Vždyť jsme se sotva prodrali na vedoucí místo? Ne, ty uličníku, ty si jen děláš náskok před kopcem, protože víš, že na něj vyběhnu rychleji. A máš pravdu, jen se dívej:) A na kopci stojí Andreas Realert – tak co poradíš svému bratrovi, který pár metrů ztrácí?:) Aby se šetřil a byl v klidu? To jsme oba, buď klidný:)
Realita (obrátka na běhu): Michael vede asi o 3metry, na 3.místě O´Donnell ztrácí už na vedoucí dvojici dost.
Moje myšlenky: Nechceš trochu polevit? Náskok máme velký. Po té rovině se mi běží hůř než přes most nebo v úzkých uličkách na druhé straně okruhu.
Realita: (12.km): Michael Realert běží na vedoucí pozici sám. Filip Ospalý ztrácí několik metrů.
Moje myšlenky: Že by konec boje o vítězství? Ne, žádné takové myšlenky. Ještě běžíme dvakrát přes most:) Ale teď prostě s Michaelem nestíhám běžet. Zase tak moc mi neutíká. Poběžím si svoje a uvidíme. Do cíle ještě daleko.
Realita (12.-18.km): Náskok vedoucí Michaela Realerta na druhého Filipa Ospalého postupně narůstá na cca 30 sekund.
Moje myšlenky: Ještě není nic ztracené. Vzdálenost mezi námi nevzrůstá rapidně. Hodinky Garmin ukazují slušné údaje jak TF tak min/km. Poslední přeběh před mostem ukáže, co ve mně je.
Realita (18.-21.km): Těsně před mostem mě povzbuzuje Radek, že mám jen 25 sekund. Ať si vzpomenu na Vary, kdy jsem v závěru doběhl Ranu a vyhrál. Posledních 9 minut závodu, křičí za mnou… Michael Realert navyšuje svůj náskok a stává se prvním atletem, který obhájil titul na těchto tratích. Druhý dobíhá Filip Ospalý.
Moje myšlenky: Díky Radku za povzbuzení. Ale ve Varech jsem měl sil na rozdávání, teď se mi nedostávají. Přes most moje ztráta na Michaela ještě narostla místo, abych něco stáhl. Mám vymalováno. Nohy jsou tuhý, mám i celkem žízeň. Už se vidím v cíli. Už se blíží, už jen dva km. O své druhé místo se naštěstí bát nemusím. Můj náskok je velký. Už se těším, až si za cílovou páskou lehnu na zem a nebudu muset nic dělat. 1,5km před cílem mě povzbuzuje manželka Mattyho Reeda, že jsem bojoval a že i druhé místo je super. Kilometr do cíle a brácha na mě mává vlajkou a křičí, ať si užiju závěrečný kilometr fantastické sezóny završené světovým stříbrem – bohužel, brácho, při tom užívání si budu dost trpět (Trpěl jsem někdy více? Asi ne). Radek stojí v davu a podává mi vlajku – dívám se na hodinky – ještě 600metrů – to je strašně daleko do cíle a ta vlajka je na mě moc těžká. Kroutím hlavou, že si vlajku neberu. Radek mně ji přesto vnucuje. Očima se přitahuji do cíle, zdravím diváky, ale na úsměv už není síla. V cíli nepadám na zem, ale do náruče šťastného mistra světa. I já jsem šťastný, jen není síla to dát najevo. Tak takhle na dno jsem si při závodě ještě nesáhl. Ale stálo to za to. Teď jsem jen strašně unavenej a bolí mě nohy a je mi vedro. Ale znám se a vím, že mi vše dojde až později, až si budu v klidu na pokoji číst smsky, maily a komentáře. To budu mít slzy v očích…
zpět>>
