Ironman 70.3 Haugesund v Norsku byl prvním závodem pod hlavičkou Ironman na Skandinávském poloostrově. Většina z celkem 400 startujících byli na této trati nováčci.
Plavání bylo vyměřeno v jezeře o teplotě cca 19stupňů ve tvaru písmene U, kdy se nejdříve plaval vnější oblouk a pak vnitřní. Depo umístili pořadatelé na fotbalové hřiště s umělou trávou. Cyklista v jednom velkém okruhu (70km) pak průjezd městem a na jihu menší 20km kolečko. Trať - nahoru, dolů, doprava, doleva. Žádné velké dlouhé kopce, ale také žádná rovina. Prvních 30km na dvouproudové silnici, dalších 30km po úzké silničce bez středového pruhu. Průjezd městem opět po normální silnici, půlka z malého jižního kolečka opět po místní úzké silnici. Nádherná scenérie Skandinávie - samá vodní plocha, ať už jezera či moře, nádherné lesy a skály. Běh - nejdřív z jediného depa do města (cca 2km) a pak dva a čtvrt okruhu ve městě. I na běhu na závodníky čekaly kopce, protože jednotlivé ulice, po kterých se běhalo byly po vrstevnicích nad kanálem, u kterého byl cíl. Takže přeběhy mezi těmito silnicemi byly krátké stojky nahoru a dolů. Cílovým prostorem proběhli všichni závodníci celkem čtyřikrát, než po páté zamířili do cílové brány. Počasí na Norsko nádherné - ráno před startem v 8:00 bylo zataženo, ale během závodu se vyjasnilo a na běhu už svítilo slunce a teplota se vyšplhala nad 20stupňů.

Podle papírových předpokladů jsem se měl o vítězství poprat s Rasmusem Henningem. Předpokládal jsem, že budeme spolu po celou dobu závodu a rozdáme si to až v závěru. Plavání tak bylo podle předpokladu - na první bojku doplaval jako první Rasmus (startoval zleva, kdežto já zprava) a tak jsem si mu vlezl za nohy a tam absolvoval celou plaveckou část. Do poloviny se s námi držel i Švýcar Widmer, ale nakonec zaostal o více jak 20sekund. Skupinka dalších atletů na nás ztratila už 3:20.

Na začátku cyklistiky byl trochu zmatek, protože doprovodná auta vyjeli těsně před námi a navíc se tam připletlo místní auto. Takže než, aby jsme se s Rasmusem obouvali, jsme kličkovali mezi auty a místní zástavbou. Po necelém kilometru při nájezdu na hlavní silnici už nás všechny auta předjela a až na dvě se vzdálila. Ze začátku jsme se poupravovali (Rasmus natáhl návleky na ruce, já hodinky na ruku, utáhli boty, napili se) a zalehli. Po 10minutách jsem ve v jednom výjezdu šel před Rasmuse. Po dalších 10minutách jsem se otočil a Rasmus už jel se ztrátou. Naposledy jsem se otočil na 30.km, kdy jsme opouštěli hlavní silnici a najeli na úzkou silničku plnou zatáček a vln. Tam jsem uviděl Rasmuse naposledy se ztrátou cca 30sekund. Pak už jsem se soustředil jen na svůj výkon. Jelo se mi super, i když jsem se často musel ubezpečit v rychlých pasážích, že Rasmus nemůže jet rychleji a že tak můj náskok může být kolem jedné minuty. Ve stoupáních jsem to neřešil:))) První půlku jsem prolétl průměrem 42,5km/h. Druhá půle, kdy se jelo více proti větru už byla pomalejší, ale na cca 70.km, kdy auto s kamerou vystřídala motorka s kamerou, jsem se zeptal, kolik mám na druhé. Odpovědí mi bylo, že hodně - no děkuji za přesnost:))) Ale potěšila i tato zpráva. Po necelých 2hod a 10minutách jsem přijel jako první do depa (poprvé ve své kariéře na bezhákových závodech) a podle předpokladů a mých pocitů už jsem byl jednou nohou v cíli jako první:)))

Depo, oběhnout fotbalová hřiště a po cca 500metrech běhu se na pár set metrů napojit na konec cyklistiky. Tam jsem se potkal s Norem Snislveitem. Podle hodinek už jsem běžel 2:30, takže náskok mohl být kolem 4minut. Otázka byla, zda je Rasmus před ním nebo až za ním. Vybral jsem pravděpodobnější variantu, že je mezi námi a běžel, jak běhat umím (mezičasy prvních kilometrů - 3:20, 3:16, 3:19, 3:21, 3:28, 3:21, 3:28) Obrátka na cca 7.km, zapamatování mého času a čekání, kdy se proti mě objeví druhý závodník. Byl jím Rasmus, ale k mému milému překvapení jsme se potkali až 3:20 po obrátce. Třetí Nor, pár metrů za ním evidentně trpěl, takže Rasmus musel dojet po kole až třetí. V tempu jsem se snažil nepolevovat, i když 11.km, který byl od cíle na obrátku většinou do kopce jsem dal za 3:45. V půli běžecké trati jsem potkal Rasmuse stále cca 3:30 od obrátky. I poslední obrátka byla pro ně pozitivní, protože Rasmus byl stále stejně za mnou - daleko. I když poslední 4kilometry byly v mém podání velmi pomalé - stoupající teplota a můj malý nutriční prohřešek na konci kola, kdy jsem si v opojení z nádherného průběhu závodu nevzal třetí gel, si vyžádaly daň a předposlední kilometr do kopce jsem odklusal za 4:10. I když fanoušci povzbuzovali, že mám takový náskok, že můžu jít pěšky:) Nakonec díky rychlému začátku běhu, kdy jsem v první třetině na soupeře naběhl kolem 3minut jsem měl i nejrychlejší běh (1:14:15). Druhý Rasmus přiběhl se ztrátou více jak 7minut, třetí Norský závodní už ztratil 10minut.

Nyní mě čeká krátký odpočinek a v druhé půlce července se představím i doma - budu startovat na závodech Českého poháru v Mělníku a Táboře.

zpět>>