Ironman 70.3 Germany, které je zároveň Mistrovstvím Evropy na středních tratích, byl v neděli úspěšný pro české barvy – za vítězným domácím Andy Böchererem byl druhý Filip Ospalý a třetí Martin Krňávek!!
Po loňském neštěstí, kdy v průběhu plavecké části dostal jeden závodník infarkt a než se k němu dostala záchranka, zemřel, pořadatelé přesunuli plaveckou část do lépe přístupné oblasti města Runheim vzdáleného cca 20km od centra Wiesbadenu. Změnila se tak i cyklistika, která je náročnější než ta loňská, která patřila k nejtěžším na okruhu závodů Ironman 70.3 (nejlepší dnešní cyklistický čas na 91km – 2:25:04 hovoří za vše) Počasí, které panovalo těsně před startem v 7:00 – teplota kolem 20°C, velká oblačnost, vydržela po celé dopoledne. Ke spolufavoritům kategorie Pro Männer patřili domácí Kienle a Böcherer, Bozzone (NZL), Cunningham (AUS), Degasperi (ITA), Hecht (SUI) a já s Krňošem.

Plavání v 20 stupňovém jezeře zvládl nejlépe Španěl Godoy (22:41), který mě po startu zmátl tím, že neplaval přímo na první bojku, ale držel se mimo balík a na první bójku se dostal s menším náskokem. Ten pak nestáhl ani jeden ruský závodník, ani následně Krňoš, tak jsem to na cca 700metrech zkusil já, ale náskok Godoye narůstal dál. Na konci plavecké části byl jeho náskok 47 sekund. Za mnou vylezla z vody skupinka závodníků, kde nechyběl Böcherer, Krňoš, Cunningham, Šimko, Degasperi…

Krátce po startu cyklistické části šel do vedení naší skupiny Böcherer a začal stahovat Godoyův náskok. Za ním se pořadí v osmi členné skupině často měnilo. Náskok byl smazán na cca 18.kilometru a krátce potom se odtrhla dvojice Böcherer-Hecht. Po prvním významnějším sjezdu, kde se poroučel k zemi Degasperi se skupina dále roztrhala a odjela druhá dvojice Eckermann-Rosryagaev. Na 30.km začal nejtěžší úsek cyklistiky – úzká silnice, na které se střídaly výjezdy a sjezdy, z počátku v lese, později městem. V této části ze závodu po pádu odstoupil Cunningham. V dlouhém táhlém stoupání, které končilo na metě 45km jsem si dojel a později předjel dvojici Eckermann-Rosryagaev. Později se to podařilo i Krňošovi. Palo s Godoyem zůstali vzadu. Usadil jsem se na čele naší skupiny občas koukl dozadu, jak to vypadá za mnou. Jaké bylo mé překvapení, když na cca 65.km jsem za sebou nikoho neviděl. Naopak jsem občas před sebou zahlédl Hechta. Odstup cca 1minuty jsem dokázal stáhnout na 15 sekund 8km před druhým depem – posledních 8km už je jen z kopce. Druhá polovina cyklistiky se mi moc povedla – odpoutal jsem se od skupiny (i když Krňoš mi pak řekl, že tam už žádná nebyla, že tam zbyl jen on s Rosryagaevem) a dojel závodníka na druhém místě. Bohužel ztráta na vedoucího především během druhé poloviny narostla na více jak 4minuty (přesně 4:23 v druhém depu). Trenér vítěze závodu, Luboš Bílek, mi po závodě řekl, že to byla Böchererova taktika – v druhé náročnější části cyklistiky udeřit. Druhý Lubošův svěřenec a favorit číslo jedna – Sebastian Kienle – závod nedokončil. Ve snaze dohnat ztrátu z plavání se třikrát nevešel do zatáčky a po třetím pádu ze závodu odstoupil.

Po závěrečném osmikilometrovém sjezdu (letos proti větru – zatímco loni tu jel Kienle přes 100km/h a já, jakmile jsem dosáhl osmdesátky, jsem přibržďoval, tak letos i přes aerodynamickou pozici jsem víc než 76km/h nedal) do centra Wiesbadenu přišlo na řadu pro mě z loňska smolné druhé depo. Komentátor závodu to samozřejmě nezapomněl připomenout, když jsem po odevzdání kola dobrovolníkovi depem velmi pomalu a opatrně proběhl (přesto jsem ho měl druhé nejrychlejší).

Po cca 200 běžeckých metrech jsem předběhl Hechta a začal se snažit smazat hrozivou ztrátu. Běh v lázeňském městě je veden parkem ve čtyřech okruzích a dá se říci, že polovina je mírně nahoru a zpátky je to zase dolu. Z počátku mého snažení mi to šlo pěkně – 1. okruh a 1minuta dole (první okruh, cca 5,1km za 17:00). Bohužel jsem nasazené tempo v druhém okruhu neudržel konstantně a byl z toho okruh o 40sekund pomalejší a hlavně ztráta na vedoucího Böcherera stále hrozivých 2:50. Ve třetím okruhu, kdy cestou parkem vzhůru, kdy jsem se měl a i chtěl pokusit o rozhodující atak na mě přišla krize a ztrátu už jsem stahoval pomalu –okruh opět o 40 sekund pomalejší než druhý a ztráta 5km před cílem nedostižných 2:25. Poslední okruh tak už v pohodě a na řadu přišly experimenty na občerstvovačkách pro závod v Las Vegas. Po nejrychlejším běhu dne (1:13:50) jsem se radoval z titulu vicemistra Evropy. Bronzovou medaili si třetím nejrychlejším během zajistil Krňoš.
zpět>>