Marine´s Ironman 70.3 World Championshhips, Lake Las Vegas and City of Henderson, 09-11-11. Z titulu se radoval favorit číslo 1 Australan Craig Alexander. Já až na 13.místě…
Plavání na pohodu – 25´C teplé jezero Las Vegas a v něm bójkami vymezen jeden okruh, resp. trať tam a zpět. Start v 06:30, tzn. pár minut po východu slunce. Podle předpokladu první disciplínu zvládl nejlépe Andy Potts za 23:19, druhý opouští jezero se ztrátou 30sek Collington a za dalších 30sekund vylézá Matthews následován cca 20 člennou skupinou roztaženo do půl minuty. Já jsem šel z vody na 5.místě, ale většinu plavecké tratě jsem odplaval na prvním místě skupiny, což pro mě nebyl problém. Hned po naskočení na kolo se skupina roztrhala a na 17.km, kdy sjela vedoucího Pottse čítala 7 závodníků (Gambles, Matthews, Alexander, Ambrose, M. Lieto, Collington a já). Za pár dalších kilometrů se kolem ní prohnal Tissink a poodjel. Naše skupina se do obrátky na 40.km rozrostla o Ch. Lieta, Cartmela a Bella. Prvních 40.km bylo po větru a převládaly kopce směrem nahoru než dolů. Mě se jelo super a hned po prvních metrech na kole, kdy na mě zakřičel Radek, že se v té skupině musím udržet, jsem jel podle toho. Do kopce jsem měl trochu navrch a tak jsem se vždy posunul na přední místa ve skupině, z kopce mě chyběl převod 53/11, tak jsem se většinou skupinou prosel dozadu. Na obrátce jsme zjistili, že zhruba 2minuty jede za námi další skupina cca 10 lidí. Na cestě zpět, jsem praktikoval to stejné co na obrátku – z kopce jsem ztrácel a doháněl to do kopce. Bohužel druhý delší výjezd se mi stal osudný – rozhodl jsem se, že předjedu více závodníku jedoucích za sebou a až na kopci se zařadím na pravou krajnici. Těsně před vrcholem se závodník, kterého jsem předjížděl, zvedl ze sedla a zrychlil. Takže jsem ho nepředjel, zařadil jsem se pár metrů za něj a přestal šlapat, aby rozestup mezi námi byl minimálně 8,5 metrů, jak stanovují pravidla. Rozhodčímu se však můj manévr nelíbil a vyfasoval jsem červenou kartu, tzn. 4minuty v penalty boxu. Tím pádem bylo po vyhlídkách na přední umístění…
Pak už to hlava nebrala…15km před druhým depem, kdy už se jelo spíš po rovině a proti větru, jsem od skupiny odpadl, protože vepředu se rozhodl k nástupu nejlepší cyklista mezi ironmany – Chris Lieto (na druhého v depu najel 4minuty!) . Jakmile uviděl mou ztrátu Alexander, taky přidal a skupiny roztrhal na dvě menší. K depu jsem tak přijel 4 minuty za druhým Alexandrem a necelou minutu za skupinkou. Akorát když jsem brzdil u Penalty boxu, se kolem mě prohnal Weiss (2. z St.Poltenu). Celkem tři atleti z vedoucí skupiny dostali červenou kartu. Po 4minutách nuceného odpočinku jsem dojel pár desítek metrů do depa, přezul se a vyběhl a zkusil to. Patřila mi 16. příčka. První okruh (7km) to šlo výborně a běžel jsem stejně rychle jako Weiss, který se probojoval už na 4.místo. V druhém okruhu už to však začalo drhnout, no a ve třetím jsem byl rád, že jsem doběhl do cíle. Na vynikající výsledky je potřeba jako fyzická, tak psychická pohoda. Ta druhá mě bohužel po vlastní chybě na 50.km opustila. Poučen do dalších závodů na tratích Ironman 70.3 si dávám pár dní odpočinek, abych dobil baterky a měl na trénink a závodění zase chuť. Má americká mise totiž ještě neskončila – ještě mě čeká finále Race To The Toyota Cup, kde mi průběžně patří 3. místo. Závody v LA (25.9.) a Dallasu (2.10.) budou o něčím jiném!!!:)
zpět>>