St. Anthony´s Triathlon v Saint Petersburg na Floridě – jeden z nejprestižnějších závodů na americkém kontinentě se díky zařazením do série Ironman 5150 letos dočkal největšího a nejprestižnějšího profesionálního startovního pole ve své 28 leté historii.

Plavání : kvůli silnému větru pořadatelé přesunuli a zkrátili plaveckou část. Navíc bylo moře tak teplé, že i všichni age-groupers plavali bez neoprenu, což bývá při závodech v USA málokdy. Startovní výstřel zazněl pár minut před sedmou hodinou ranní, aby nejlepší plavec mužské profesionálního pole vylezl po 10minutách a 17sekundách z vody. Já vybíhal na břeh 12. se ztrátou 41sekund, ale ve skupině s dalšími favority závodu – Reed, Docherty, Gemmell, Hayes. Vepředu byli ještě Dye a Potts. Kvůli změně místa plavecké části následoval několika set metrový přeběh do depa a jeho průběh (4000 kol všech účastníků taky zabere velkou plochu), takže podle času 2:48 jsme uběhli cca dalších 800m :) Cyklistika v jednom okruhu s několika obrátkami kolem kužele skýtala dobrý přehled o pozici a ztrátě. Na první místo šel nezadržitelně Dye a za ním se zformovala skupina pronásledovatelů (Potts, já, Docherty, Reed, Gemmell, Collins, Hayes, Matthews). Ta se roztrhala cca 15 km před cílem, kdy z ní postupně poodjeli Collins a Matthwes a o 5km později se k nim přidal i Reed. Do depa tak na vedoucí pozici přijel Dye. S odstupem 1:35 trojice Reed, Collins, Matthews. Za dalších 10 sekund Potts a dalších 10 sekund ztrácela skupinka Docherty, Gemmell, Krylov, já, Hayes. Na poslední 2km jízdy na kole jsem se schoval na předposlední místo, abych ze skupinky vybíhal na běh poslední a při mé běžecké výkonnosti měl tak nejrychlejší běžecký čas, protože na St. Anthony´s jsou finanční prémie za nejrychlejší plavání, kolo a běh. Taktika se nepovedla, protože i když jsem z kola seskakoval předposlední, nejrychlejším průběhem depa jsem z něho vybíhal ze skupinky první:)

Běh: Ztráta na Dye byla „jen“ 1:57, což bylo polovinu méně než před třemi týdny v Miami!!! Povzbuzen mým výkonem v prvních dvou disciplínách jsem na běžeckou desítka tam a zpět mezi residenčními vilami v St. Pete vyrazil s cílem doběhnout vedoucího závodníka ještě před cílem a vzít Vanortovi, nejrychlejšímu americkému běžci na všech závodech, prémii za běžecký čas:) Z „mé“ cyklistické skupiny se ke mně za depem nikdo nepřipojil, tak jsem sám předběhl Pottse, Collinse a těsně před obrátkou doběhl Reeda. Opět díky Radkovi Parnicovi jsem měl prvotřídní servis, tak jsem věděl, že zezadu nikdo neutočí a ze ztráty na vedoucího Dye pravidelně ukrajuji desítky sekund. Na obrátce už má k dobru jen 45 sekund. Reed se mému tempu udržel a s ním za zády jsme přesně 1,2km před cílem doběhl Dye. Pak už jsem si jen s chutí vybral příhodný okamžik k nástupu a setřásl oba dva:)
Nejrychlejším běžeckým časem dne (30:54) jsem zvítězil a bodovým ziskem 750b jsem se vyhoupl do čela ranking, z kterého se 22 závodníků nominuje na Hy-Vee Triathlon – nejlépe dotovaný triatlonový závod, který se uskuteční 4. září v Des Moines, Iowa. Při současné formě mě dvakrát mrzí, že jsem se nedostal na startovní listinu do Monterrey, kde se v neděli uskuteční závod světového poháru. Přesto ještě tři dny zůstávám na Floridě, konkrétně v Orlandu, kde bydlí Radek a společně děláme pro zájememce Training Clinic. Dalším závodem je tak pro mě Ironman 70.3 Austria 22. května, kde budu obhajovat vítězství.
zpět>>