Zatímco loni jsem si po každém závodě Ironman 70.3 dopřál minimálně týdenní klid, letos mám v plánu jak kombinaci krátký-střední triatlon, tak kombinaci střední-krátký. Druhou variantu mám za sebou a nic moc…

…na druhém závodě Race To The Toyota Cup, který se uskutečnil v pondělí na Memorial Day v texaském Austinu, jsem obsadil čtvrté místo. Počasí v těchto dnech je v Austinu pro mě příšerné – odpolední teploty šplhají přes 35´C. Ještě že byl start závodu v 7hodin ráno. Sice bylo pod mrakem, ale silný vítr, vysoká vlhkost a teplota přes 25´C udělaly ze závodu těžkou zkoušku odolnosti. Plavání v řece, která měla 21´C, bylo osvěžující a o největší rozruch se postarali pořadatelé, resp. kajakář, který nás měl bez problému provézt po trati. Po 350metrech po startu byly dvě obrátkové žluté bojky. Když se vedoucí skupina, ve které jsem byl i já obrátila kolem druhé z nich, kajakář nás zastavil a oznámil, že za mostem jsou ještě další dvě, že se máme obrátit a plavat dál po proudu. Nejslabší plavci tak v tu chvíli byli vepředu a ti lepší je začali stíhat. Já se přidal k většině. Jediný, kdo se nepřidal byl Andy Potts, který po chvilce váhání začal plavat dál po trati podle svého uvážení. Po dalších cca 100metrech plavání po proudu se kajakář otočil a pádloval pryč – jasně dal najevo, že se spletl a radši zmizel. Takže další obrátka o 180 stupňů. V tu chvíli jsem byl druhý za Mattem Reedem. Aspoň jsem si to myslel, stejně jako Matt, že vedeme. Až na metě cca 1000m nás dorazila skupina Dustin McLarty, Cameron Dye, Hunter Kemper a Ben Collins a spolu jsem doplavali do cíle. Jaké bylo naše překvapení, když jsme v depu už neviděli Andyho kolo a někdo nám nahlásil ztrátu 2:45.

Cyklistika v Austinu byla na čtyřech okruzích se zvlněným profilem městem. Největší problém dělal silný vítr, který si se mnou mezi jednotlivými bloky občas pěkně pohrál, protože jsem jel vepředu s loukotí. Z naší skupiny se po chvíli odpojil Cameron a začal stíhat vedoucího Andyho. Naše skupina čtyřčlenná skupina (Ben, Hunter, Matt a já) udržovala od Andyho konstantní vzdálenost. Ve třetím okruhu jsem neudržel tempo dvojice Collins – Kemper a vzniklou mezeru Matt nechal být. V posledním okruhu Cameron dojel Andyho, za nimi jela s odstupem jedné minuty dvojice Collins – Kemper a se ztrátou další minuty jsem dojel do depa společně s Mattem. Vedro, vlhko a únava z minulého závodu se projevily nejvíce na běhu, kde jsem rozhodně nelítl jako při závodech na Floridě na začátku sezóny. Během dvou běžeckých okruhů si Andy upevnil vedoucí pozici, Hunter se nejrychlejším během posouval za jeho záda. Cameronovi tentokrát dvě minuty náskoku na mě stačili a já doběhl do cíle čtvrtý cca 30 za ním. Samozřejmě hned za cílem začali velké diskuse o zmatcích při plavání, z které nejvíce vytěžil Andy. Ale zaslouženě – jak řekl, věděl jsem, že plavu správně, tak jsem plaval dál. Na druhou stranu slabší plavci přiznali, že z vody jsme stejně vylezli tak, jak by jsme vylezli, kdyby tam žádný zmatek nebyl…Jen při porovnání plaveckých časů s ženami (Sara McLarthy 17:46, Andy Potts 18:02, ostatní 20:50) jsme se flákali:) V průběžném pořadí po dvou závodech se do čela dostal Andy Potts (20b), druhý je Cam Dye (18,5b).Já zůstávám třetí, ale už s větší ztrátou (15b). Další závod série, který bude 26.června vynechávám, protože mě v červnu čekají závody v Rakousku – 12. Ironman 5150 v Klagenfurtu a 18. WCHS v Kitzbuhelu.
zpět>>