Srpnové víkendy Challenge - 4. a 1. místo

29.08.2016

V srpnu jsem si naplánoval start na dvou závodech serie Challenge - 21. v Samorine na Slovensku a 27. v Tonsbergu v Norsku.
Z vlastní zkušenosti vím, že, pokud je sportovec řádně připraven, zvládne to. Já měl na kvalitní přípravu od posledního závodu tři tydny a ty kvalitní byly - odpočinek střídal odpočinek, pardon kratky intenzivni trénink stridal dlouhý volný trénink atd.
Na závod v Samorine v komplexu X-Bionic sphere jsem se hodně tesil. Po nevydařeném závodě TRIPrague bylo vše v neděli nachystano tak, jak jsem si přál - rodinné zázemí, chladne deštivé počasí, tratě, domácí prostedi, konkurence. Plavání v Dunaji v jednom okruhu - do mety cca 500m jsem se drzel v závěsu za Spanelem Balldelou (letošní vítěz závodu Challenge Salou). Po té mi vsak začal uplavat. Při plavání nazpět po proudu jsem schválně neplaval kolem bojem a trochu si neplaval do proudu, což mělo z následek, že jsem se na druhém místě osamostatnil. Z vody o teplotě necelých 19'C jsem tak vylezal za 25:06, cca 30" za
Spanelem a cca 10" před dvojici Sheltinga, Tomáš Renč. V depu jsem se však zdržel o pár sekund déle, než jsem měl a Holanďan sel přede mě.
Sice jsem hned ze začátku kola do toho bušil, co to šlo, postupně se mi vzdaloval. Kdyz jsem si řekl, že je nutné doplnit energii, abych byl schopen zrychlit, zjistil jsem, ze bidony gely za sedlem není...a to byla jedna z mých rád organizátorům před zavodem: při vyjezdu z resortu musíte dát přes železnou kolejnici, po které jezdí brána, koberec. Jinak budou hobikum vypadat bidony z košíku - tak jsem taky hobik (ale hned po
závodě jsem si v expu ve stanku LBS Sport pořídil nové!) Takže místo nějaké stíhačky jsem v hlave řešil problém s výživou. Sheltinga vepředu dojel Balldelou a pomalu me a Tomovi mizeli z očí. I když jsme se s Tomem snažili, v půlce rovinaté tratě byla naše ztráta 2minuty. Ja jsem
se bohužel na obcerstvovacich stanicích nepotkal s žádným gelem - vse skončilo na zemi, protože bud to dobrovolník špatně podal nebo já spatne chytl. Az n té závěrečné, 22km pred depem, jsem chtěl aspoň láhev se sladkým pitim. To už nás ale zezadu dojela trojice Dzalaj (SVK), Knosalla (GER), který zajel nejrychlejší kolo dne 2:06:38, a Szala
(POL).

Bohužel, jak nás dojeli, tak nám za chvíli i v dešti a sílícím protivětru odjeli. Za námi zbyl jen Polák Kacper. Příjezd do depa tak po dlouhých 2hodinach a 15minutach nebyl pro mě fanoušky povzbudivý - 7. se ztratou 5' na vedoucího Sheltinga a 1,5' na skupinu čtyř zavodniku. Ale
ještě mě čekal běh v resortu XBS a na hrázi podél Dunaje, v depu v me tašce navíc vedle zavdonich bot New Balance i gely Enervit. Ten první do me zapadl ještě než jsem vyběhl z depa. Občerstvení jsem musel oproti zabehlym zvykum změnit hned od začátku. Sice na svých přednáškách říkám, že pokud na kole podcenit doplňování energie, na běhu vás to dožene. Ale
existují i výjimky a při závodě rozhoduje především hlava! Takže jsem tento deficit nebral v potaz a po dostihové dráze cvalal jak kůň:) Už za polovinou prvního okruhu že čtyř jsem se dostal na 4.misto a dvojici Knosalla-Szala bojující o 2.misto viděl před sebou. Szalu jsem
převálcoval na začátku třeriho okruhu a blizil se ke Knosallovi, když mě dohnala vyzivova chyba během cyklistiky. Jeste kolo jsem držel třetí místo stále připraven k teoretickému útoku na druhého, než me na začátku zaverecneho okruhu znovu předběhl Szala a utekl mi. A to bylo z mého podani asi tak vše. Odkrouzil jsem si ještě jeden okruh, než jsem přidal
svou již druhou letošní bramboru ze závodu série Challenge. Na Sheltinga, Knosalla a Szalu jsem prostě dnes neměl.Pokud má sportovec dva závody za sebou, říkám, že příprava na ten další začíná už za cílovou branou toho prvního! Proto jsem se moc dlouho v chladu a dešti nezdrzoval a zamířil na pokoj. Výhodou závodu v X-Bionic sphere je, že je vše blízko. Takže západ minut už jsem byl v teple s nohama nahoře a odpočíval. Samozřejmě jsem si nenechal večer ujít jeden z mnoha programu, který byl během víkendu v resortu návštěvníkům zdarma
k dispozici, a to koncert skupiny Hex.
Využil jsem X-Bionic sphere k přípravě na norský zavod a zůstal tam až do středy, kdy jsem se přesunul domů zabalit kolo do kufru a vzít si ciste ponožky a spodní prádlo ,abych ve čtvrtek ráno dojel na letiště do Katowice, odkud jsem přímo doletěl do Sandefjordu, letiště
vzdáleného jen 20km od Tonsbergu. Tam byl závod naplánován na sobotu, netradičně se startem až ve dvě hodiny odpoledne. Vše kvůli místním závodníkům, kteří byly prevazne z Osla, které je zhruba 2,5hodiny autem.Sobotní počasí na Norsko Netolický pěkně - slunečno, slabý vítr, teplota 20'C, voda ve fjordů 18'C. Na startu prvního ročníku Challenge Norway
cca 300 sportovkyň a sportovců. Z profiku stojali před startem za zmínku opět Španěl Balldela, Dan Strange (letošní vítěz Challenge Frederica), Nemec Reichel, Brit Nicholls.
V plavání opět úřadoval Balldela, kdy na první bojce byl hned za ním Sved Svensson, Strange a já. Při plavání po nejdelší straně vymerene trati zacali první dva jmenovaní plavat každý svou stopu a treti Strange byl asi natolik v rozpacích, že s nimi neudržel kontakt a já ho pak
nezískal, i když sem se posunul na této místo. Z vody jsem šel za 24:12 a stejně jako před týdnem v Dunaji, cca 30" za Spanelem. Na čtvrtého Strangeho jsem neplaval 20". Cyklistická trať vede na turisty vyhledávaný bod zvaný World's End. Místní pěknou krajinou po kvalitních
silnicích nahoru a dolů, kde se dá jet většinou v aero pozici, ale musí se stále přehazovat (Garmin mi ukázal necelých 1000m převýšeni). V prvních kilometrech se vepředu osamostatnil Svensson, já dojel Balldelu a nás zezadu Reichel a Strange. Ztráta nasi čtveřice na vedoucího může se stále pohybovala kolem půl minuty, ať jel na špici kdokoliv. Trať kola byla vytyčena z Tonsbergu jižním směrem až na World's End (30km), pak zpět na metu 45km a opět na jih až na Konec světa a zpátky do Tonsbergu. První malé překvapení na nás čekalo na Konci sveta, kde se po parkovišti a stezce pro cyklisty objížděla restaurace ale po směru hodinových ručiček. Takže po projetí kolečka na World's End nás čekalo křížení s jezdci přijíždějícím na obrátku. Během prvního okruhu nikdo nikoho nekrizil, protože rozestupy byly vetsi. V druhém okruhu, kdy už byli na trati i hobby jezdci (celkem jich startovali necelých 300) už to bylo asi zajimavejsi. Ale po závodě jsem se ptal a ředitel závodu říkal, že se nikomu nic nestalo a příště se bude otáčet tak, aby se trať nekrizila. Druhým překvapením byla ostrá pravotočivá zatáčka cca 10km před depem, kdy z naší skupiny první Strange a druhy Reichel pokračovali po hlavní silnici do zatáčky, kdežto já sledoval šipky a dobrovolníky a v zatáčce odbočil doleva na vedlejší silnici, Balldela samozřejmě za mnou. Po zhruba jednom kilometru jsme se napojovali na hlavní silnici a odbocovali doleva. K mému překvapení po ní z pravé strany přijížděli
právě Strange a Reichel a zaradili se za nas. Az do konce depa jsem se neohlizel a snazil se drzet odstup a prvni pul minuty. Do depa tak prijel prvni Svensson, druhy ja zaroven s Baldellou. Strange a Reichel se v depu neobjevili, ani kdyz jsme z neho vybihali. Nejdrive s
Balldelou, potom sam jsem na 3.km zlikvidoval ztratu na prvniho a dostal se do vedeni. Beh vede od mista startu v residecni casti Tonsbergu do centra, kdy se bezi podel restauraci v pristavu az za mesto, kde se obiha pole po stezce, kde se pozoruji ptaci a brehu fjordu. Cestou zpet do pristavu, kde je obratka vsak poradatele natahli bezecky okruh přes
škálu nad městem, kde se tyčí stredoveka věž. Před závodem jsem se byl rozbehat jen po rovině ve městě a okolí pole. Nahoru jsem zbytečně nevybihal, abych šetřil síly. Stačilo mi sdělení, že nahoru vede 100schodu. Nikdo ale neřekl, že než se k těm schodum dostanu musím
vybehnout cca 300metrove stoupání, kde jedná čtvrtina mela sklon přes 20% a po schodech ještě následovala terénní vložka, než mohl sportovec spokojené oběhnout věž. Tím to ale nekncilo. Ještě bylo nutné se dostat dolů do pristavu. Sice při sebehu nebyly schody ale strmý sebeh dolů taky není nic pro moje kolena, které od jisté doby setrim a rychle z
kopce nebehamani při tréninku v lese. Jo jo, kde jsou ty mladá bezstarostná léta, kdy jsem to od Jelenniho skoku pustil, abych dole na Kolonádě nejen doběhl, ale i předběhl Ivana Na obrátce v pokoje běhu jsem zjistil potěšitelné stav, ze můj náskok na druhého Balldelu je
značný.Druhy okruh proběhl taky v pořádku a tak jsem mohl v cíli zvednout ruce nad hlavu a říct si konečně!!!

Od roku 2010 , kdy jsem začal jezdit střední triatlonu, jsem každý rok vyhrál minimálně jeden
mezinárodní závod Druhy doběhl Němec Reichel necelé tři minuty za mnou. Třetí Španěl Balldela další pulminutu zpět.