Challenge Rimini - ETU European Championships

27.05.2015

7.října 2006,Rimini,Italie, ETU mistrovství Evropy v duatlonu - 1.Ospaly

24.května 2015,Rimini,Itálie, ETU mistrovství Evropy ve středním triatlonu - 1.Ospaly

Rimini nemůžu nemít rad:))) Nevíte, kdy tu bude zase nějaká Evropa?:)

 

Pod hlavičkou Challenge se závodilo na tratích 1,9km plavání (1okruh v

mori), neco malo pres 90km na kole (od more do kopců a zpět,můj Garmin

Edge nameril 970 výškových metru) a 21km po místní promenade ve třech

okruzích). Tato kombinace vsak byla ještě dva dny před startem

nemyslitelná kvůli klimatickým podminkam - silný vítr s proudy nedovoloval

plavání. Naštěstí se během soboty vycasilo a nedělní ranní bouřka už na

závodě nic nezměnila. Startovalo se az v 11hodin, kdy bylo po dešti a

silnice vysychaly. V kopcích vsak ještě nějaká přeháňky byla a na několika

místech i se po bource valila voda pres silnici.

 

Start z pláže a pro me osobně nepříjemné dlouhé skákání pres vlny na

mělčině. Ale už na první bojce po 400m se vykrystalizovala vedoucí sedmi

členná skupina, která si s vlnami nejrychleji poradila a za necelych

25minut opouštěla 19 stupňové more. Ze 7 závodníků vepředu byli 4 domácí

Italové. V prvním (300 metru dlouhém) depu se mi dařilo a na kolo jsem

naskakoval na vedoucí pozici s náskokem vice jak 10sekund. Ze samostatne

jízdy na cele závodu jsem se radoval prvních 10km, kdy me pod prvním

kopcem dojeli Molinari (obhájce titulu a v očích místních fandů

jednoznačný vítěz závodu, který vyleze mezi prvními a pak ostatní

deklasuje na kole a doběhne si pro vítězství. To mj. předvedl na většině

závodu v poslední době) a Ceccarelli. Na kopci šel do cela Molinari a

snažil se ujet. Po několika kilometrech,když zjistil marnost své snahy

nechal na špici pracovat svého kolegu. Mým cílem se v te době stalo byt s

těmito dvěma co nejdéle. Jednak proto, ze jako Italové maji trat najetu a

jednak proto, ze když patří k výborným cyklistům nemusel by nás zezadu

nikdo dojet.

Po sjezdu na cca 25km me vsak dvojice ujela a ma ztráta narostla na 20".

Naštěstí jsem to dokázal během par kilometru stáhnout, což se zjevně

Italům nelíbilo. Dalších 10km po zvolna zvedající se trase podél řeky do

kopců jsme pak jeli v pořadí Ceccarelli,Molinari a já. Touhu, aby vyhrál

Ital, jsem pocitil i od místního rozhodčího, který měřil nás náskok na

ostatní. Zatímco vepředu strávil par set metru, aby dal klukům vědět, na

můj dotaz, zda mi to může říct taky, nereagoval. Čím výše jsme

stoupali,tím byl silnice v horším stavu - trpí prý pres zimu, kdy je ničí

voda, která pak způsobuje,ze jsou na silnicích velké trhliny, na mnoha

místech i spadnute krajnice. Na dvou místech chyběl asfalt úplně. Zatím co

první část jsme mohli objet po druhé straně vozovky, další kratší úsek

jsme musel ve sjezdu přejet, rychlejší možná přeletět. Na 38km začalo

nejtěžší stoupání tratě, cca 4 km v serpentynach, většinou na nejlehčí

převod - v mém případě 39/23, ale všiml jsem si,ze Italové měli lehci a v

druhé pulce kopce toho využili a začali mi ujizdet. Na kopci to bylo cca

15 sek. Pak následoval nebezpečný a v mých očích zbytečný (cyklistika

stejně měřila cca 93km) objezd místního klastera po kostkách a úzké

silnicce. V následném sjezdu pak ma ztráta dal narůstala. To už jsem

věděl,ze druhou půlku trati s Italy nepojedu. Ještě jsem je zahlidl při

stoupání na cca50.km, kde jsem naměřil ztrátu necelé jedné minuty. Novou

energii do noh mi pak dodala obratka, kdy po ujetí malého okruhu (do kopce

po kostkách a z kopce v serpentynach jak jinak), který mi zabral necelé 3

minuty, jsem potkával další favority závodu (Wild, Nichols, Aernouts,

Viennot). Při dlouhém sjezdu podél řeky jsem pak mezi brzděním v zatáčkách

na mokrém nekvalitním asfaltu přemýšlel, kolik mužů na běhu na Molinariho

stáhnout. Před měsícem v Cannes, mel po kole 4 minuty na Frodena a o pul

minuty vyhrál (jelo se a běželo ale o par km méně než dnes). Fajn pro me

bylo,ze jel přede mnou borec na motorce a v zatáčkách ukazoval proti

jedoucím hobikum, ze si nesmí zkracovat zatáčky. Před posledním kopcem na

70.km na me nějaký fanda krikl, ze ztracim 1:20. Posílen touto pozitivní

informaci, ze je to stále tak malo, se mi do kopce uz dlouho tak lehce

nejelo:)

 

Nakonec z toho bylo před depem 1:40 ztráty na vedoucí domácí dvojici a

hlavně náskok cca 2 minuty na dvojici Wild, Aernouts. Z depa už jen 1:30

na Molinariho a 1:20 na Cicceralliho. Toho jsem předběhl ještě před první

obratkou na 3,5km. Na konci prvního okruhu jsem Molinaruv náskok snížil na

polovinu. Těsně před obrátkovým kruhacem byl penalty box a tam jsem si

všiml mého startovního čísla 20. Bleskové jsem vyhodnotil situaci,ze bude

lepší se zastavit ted, ještě než Itala dobehnu, abych mu náhodou nedal

druhou šanci v případě, ze bych se zde zdržoval az po te, co bud před nim.

První,co me v penalty boxu zajímalo,bylo, jak dlouho tam budu. Rozhodci,

ze 30sek. Tak to celkem jde. A za co? Prý za helmu. Během stání jsem

studoval čísla na tabuli, kdo všechno bude taky stát a ze jich tam par

bylo. Po 30 sek jsem začal obíhat velký kruhac se ztrátou 1:15 na

vedoucího muže. Když jsem mijel dvojici za mnou (Aernouts,Wild) zjistil

jsem podle nastudovaných startovních čísel, ze maji taky penaltu. Tak to

pro me bylo fajn a mohl jsem opět v klidu útočit na první místo.

 

Molinariho jsem doběhl přesně za druhy okruh a nekompromisně šel před něj,

abych mu nedal vůbec žádnou šanci! Ten si pak uhájil druhé místo a o třetí

svedli boj ve finisi Aernouts s Wildem. Radoval se prvně jmenovaný, který

tu před 9 roky vyhrál duatlon v kategorii do 23 let (mimochodem kategorii juniorů tehdy vyhrál

Alistair Brownlee). Na druhou stranu Wild

se začal hned v čili rozcilovat a protáhl naše vyhlášení, protože podal

protest - když se prý ptal rozhodciho (ale jiného,než který stal v penalty

boxu),kolik je penalizace,ten mu odpověděl,ze 5minut. Proto se radši v

průběhu běžecké části vrátil do depa a helmu dal do pytlíku,kde mela

správně byt. Ale domnívám se, ze většina dnešních účastníků tak po kole

neudělala. Ale rozhodci dali penalizaci jen závodníkům v popředí

startovního pole (pak už v depu asi nebyli). Protest byl vsak zamítnut a

mi jsme po vice jak hodině po doběhnutí měli vyhlášení. Bylo to příjemný

pocit zase jednou slyšet českou hymnu a stát na stupni nejvyšším:)))